Jdi na obsah Jdi na menu

2.6. Psychologické aspekty nadváhy

23. 2. 2011

2.6      Psychologické aspekty nadváhy

 

Lidská psychika jako podmiňující faktor se může projevovat jak pozitivním (konstruktivním) tak negativním (destruktivním) způsobem. Negativní vliv lidské psychiky může podmínit vznik nadváhy, případně komplikovat nebo přímo blokovat hubnutí. Naopak díky využití pozitivního vlivu lidské psychiky nemusí nadváha vůbec vzniknout, případně může hubnutí probíhat výrazně efektivněji.

 

Vliv lidské psychiky při vzniku, udržování a odstraňování nadváhy se u každého jedince projevuje jinak – u někoho téměř vůbec, u někoho může mít naopak obrovské důsledky. Vždy je ale potřeba ho nějakým vhodným způsobem zohlednit a podchytit.

 

Obecně se vliv lidské psychiky projevuje ve třech základních rovinách:

1)      Osobnost člověka (její vývoj, způsob myšlení, prožívání a chování…)

2)      Motivace člověka (uvědomění smyslu konání v činnosti člověka)

3)      Psychika běžného života člověka (odvíjí se z velké části od osobnosti člověka, ale pokud víme, jaká jsme osobnost, můžeme se pokusit s ní právě v tomto bodě něco udělat)

 

Psychika dítěte a její úloha při vzniku, rozvoji, udržování a snižování nadváhy

 

Osobnost dítěte je utvořena z velké části rodiči.  Přejímá od nich jak způsob myšlení, chování, tak i vztah k pohybu, způsob stravování nebo například způsob trávení volného času. Společně s genetickými faktory podmiňující nadváhu může právě v tomto bodě, propojením všech výše zmíněných faktorů, vzniknout energetická nerovnováha (vyšší příjem energie než výdej) a dítě může začít přibírat nad normální rámec svého vývoje.

 

V určité chvíli (pokud nadváha vznikla) s ní dítě přijde do kontaktu. Podnět přijde buď od rodičů, nebo od dětského kolektivu, v tomto případě ale velice krutou a zraňující formou. Smutné je, že dítě trpí za něco, co samo nezpůsobilo, ale co pouze převzalo od svých rodičů.

 

V této chvíli (kdy dítě zjistilo, že se odlišuje – má nadváhu) je možných několik variant, jak se situace bude vyvíjet dál. Buď se dítě svěří rodině, trápí ho to a chce se svou hmotností něco dělat, nebo mlčky trpí dál.  V prvním případě situace přechází z rukou dítěte na rodinu. Je potřeba, aby ona začala nadváhu svého dítěte řešit (úpravou stravy, množství pohybu, způsobů trávení volného času). Není tomu ovšem vždycky tak. Mnoho rodičů v situaci, kdy za nimi jejich dítě přijde s tímto problémem, raději přesvědčují sami sebe a dítě, že je vše v pořádku (v horším případě ho za tento stav obviňují), místo aby mu tento problém pomohli vyřešit.

 

Pokud tedy v tomto bodě rodiče s nadváhou svého dítěte nebudou nic dělat (popřípadě se jim dítě nesvěří), bude trpět a přibírat dál. Tento stav může trvat až do puberty, která je dalším důležitým mezníkem, a kdy může nastat znovu několik variant, jak se situace může vyvíjet dál.

 

Jedna z možností je, že se celá situace „přirozeně fyziologicky“ uklidní. Dítě v pubertě přirozeně povyroste a z nadváhy se „vytáhne“. Tento stav je sice jistě pozitivní, je ovšem nutné si uvědomit že tím problémy nekončí. Pokud se dítě bude stravovat a hýbat způsobem jako doposud, je pravděpodobné že se za čas (třeba se vstupem na vysokou školu) zase „zakulatí“.

 

Druhou možností je, že se celá situace ještě zkomplikuje. Dítě dál přibírá a problematika případného hubnutí je komplikovaná i vlastní pubertou. V tomto bodě se do hry dostává MOTIVACE. Dítě (mladý člověk) spíše intuitivně začíná rozumět tomuto pojmu a jeho důležitosti pro vlastní hubnutí.

 

V tuto chvíli se může pokusit poprosit rodiče o pomoc (spíše méně pravděpodobné), nebo se do hubnutí pustit samo (pravděpodobnější). Je jasné, že do hubnutí se může pustit jak vhodně – například úpravou stravy, přidáním množství aktivního fyzického pohybu… nebo naopak nevhodně – například pomocí drastických a nezdravých diet.

 

V problematice nadváhy dětí a mládeže tedy můžeme vymezit dvě základní časové „osy“:

1) Dítě ze své nadváhy „nemá rozum“

2) Dítě ze své nadváhy již „má rozum“

 

Věková hranice, mezi těmito „obdobími“ je individuální. Podle mého subjektivního názoru je hranicí puberta.

 

V první časové ose dítě nechápe, jak a proč nadváha vznikla. Do určitého věku si ani svoji odlišnost neuvědomuje, a i v období, kdy si ji uvědomí, si s ní neumí poradit. Má tedy možnost pouze dále přibírat a emocionálně trpět. Plnou odpovědnost za tento stav, jako i za jeho řešení (zhubnutí) mají JENOM rodiče.

 

V druhé vymezené časové ose již dítě (částečně) chápe, jaká je jeho situace a jak se v ní ocitlo. Má tedy šanci pochopit, jak se z nadváhy i dostat, případně se samo pokusit o nápravu, což jsou ovšem ojedinělé případy. I v tomto bodě mají rodiče značnou spoluzodpovědnost, jak za udržování nadváhy, tak za její řešení.